Amnesia: Rebirth
Na tuhle hru si občas vzpomenu, a to už je co říct, protože opravdu zapomínám.
Ve hře hledáte různé předměty, nápovědy a snažíte se přijít na to, jak pokračovat dál. Přitom hry založené na neustálém hledání většinou moc nemusím, tady mi to ale vůbec nevadilo.
Amnesia: Rebirth mě dokázala vtáhnout do příběhu tak, že jsem ji hltal až do konce. Chtěl jsem vědět, co se stalo, co mě ještě čeká a kam děj povede.
Samozřejmě nechybí pořádná hororová atmosféra. Jsou tu místa, kde se člověk necítí vůbec příjemně, a hra umí pracovat s napětím i strachem. Nemusí na vás pořád něco vyskakovat, stačí prostředí, zvuky a pocit, že poblíž může být něco nepřátelského. Já jako správný strašpytel jsem si své chvíle strachu užil.
Nejvíc oceňuji právě příběh, protože když mě taková hra udrží až do konce, už to o něčem vypovídá. Zanechala ve mně silnou vzpomínku i dlouho po dohrání, a právě proto ji hodnotím hodně vysoko.
„Hororový příběh, na který si vzpomenu i dlouho po dohrání.“TYKY